Další zahradkářská sezóna je v plném proudu a já se konečně dokopávám k tomu, abych shrnula tu poslední. No znáte to. Když vám něco nedělalo takovou radost jak jste si představovali, tak se do toho člověku moc nechce. A to je přesně tento případ.
Březen, za kamna vlezem. Duben, ještě tam budem. Květen, ještě se tu zimou klepem.
No takhle si asi žádný zahrádkář a včelař květen nepředstavuje. Místo toho, abychom se radovali z toho, jak vysazujeme sazenice a vše krásně roste, tak bylo chladno a sazenicím to nedělalo dobře. Z původně krásných sazenic se venku stávají skrčci, u kterých si říkáme, že to ještě doženou. To by ale nesměla přijít další pohroma.
Bacha slimák
Oslizlých cestiček jsou plné záhony. Zapomenout začít sypat se opravdu nevyplácí. Co nezničil mráz úspěšně likvidují slimáci. Jdou po všem a jsou nezastavitelní. Ničí sazenice dýní, okurek, žerou afrikány, jiřiny, cinie. Mně zbývají oči pro pláč. Tak alespoň, že ty rajčata vypadají dobře.
Hele plíseň, rajčata jdou do „kytek“
Neříkej hop, dokud nepřeskočíš. A neraduj se z rajčat, dokud není úroda sklizená. S rajčaty jsem si dala tento rok záležet. Rozhodla jsem se vypěstovat si sadbu od semínka. Zvolila jsem si odrůdy rajče polní a rajče Brutus. Dokud jsem měla sadbu doma, tak byla menší, ale silná. V květnu jsem ji přesunula do pařníčku, který jsem si vypůjčila od tety. Tam sazenice vše dohnaly a já vysazovala ven krásně silné rostliny. Chladné počasí v kombinaci s deštěm ale rajčatům nepřálo. Růst se zpomalil. Květly, ale žádná sláva. Konečně se začaly tvořit rajčata, ale také objevovat plíseň. Proti plísni jsme nestříkali. Možná chyba. Ale jinému zahradnikovi z blízkého okolí ani chemie nepomohla. Tak kdo ví… Ve finále jsme nesklidili jediné rajče.
Nové posezení
Nezapomeň podložit lavičku…. Jó ten stůl se taky propadá… Ups, už jsem skoro na zemi… No mít stůl a lavice přímo ma trávě není zrovna supr. Vše se musí neustále podkládat, jinak se propadnete do hlíny. No a vysekávání trávy pod posezením také není žádná sláva. A tak se Kuba dal do budování nového posezení. Částečně jsme využili žulové kvádry ze staré kůlny. Pak stačila geotextilie, štěrk, písek a svaly. Ještě na podzim jsme zvládli nové posezení otestovat a v porovnání s původním je to nebe a dudy.
Cestička k domu
Mít neustále boty od bláza a nechávat za sebou všude stopy nebylo zrovna komfortní. Hlavně pro Kubu, který musel dávat pozor aby netahal bláto do práce. A tak Kuba vybudoval cestičku k domu a posezení. Jako materiál využil geotextilii, štěrk, písek a betonové dlaždice. Uvidíme, jak se nám cestičky z tohoto materiálu osvědčí. V každém případě je to momentálně nejlevnější možné řešení.
Zvětšení okrasného záhonu
Jakoby toho místa pro kytky bylo málo. Rozhodla jsem se expandovat s kytkami podél plotu a posezení. Část jsme udělali (a už osázeli) na jaře, zbytek jsme dodělali na podzim.
Dětské hřiště
Kdo si hraje nezlobí. A tak se Kubovi zrodil v hlavě plán na vybudování malého hřiště. Brácha sehnal klády, Kuba koupil zbytek dalšího materiálu a ořešák posloužil jako důležitý přírodní prvek.