Letošní dovolenou rozhodla Péťa. Pořád jsme nevěděli kam, až přišla s informací, že na Kanárských ostrovech se nachází nejvyšší hora Španělska. Když už tedy máme za sebou nejvyšší horu Portugalska, tak tu španělskou si nemůžeme nechat ujít. Bylo rozhodnuto. Několik dnů před cestou mi navíc Péťa oznámila radostnou novinu ohledně očekávání našeho prvního přírůstku. Těhotenství nám cestu malinko zkomplikovalo, respektive spíš nás různá doporučení a rady vystrašily. Když si přečtete pár názorů na internetu, najdete rady od sezení doma na zadku až po zdolávání vrcholů 5000 m.n.m. Některá doporučení jsme si vzali k srdci, určili rozumný kompromis a jeli.
Let opět z Berlína přímo na Tenerife Jih, zpáteční letenka 4612 Kč/os s Ryanair. Pohyb po ostrovech autobusy Titsa a TILP či stopem. Mezi ostrovy to je trochu komplikovanější. Pokud kupujete dostatečně dopředu je paradoxně levnější přelétávat s Canaryfly či Binterem, něž využívat trajekty s drahým, dražším a nejdažším dopravcem. Ubytování v kempech, hotelech či Airbnb. Původně jsme chtěli navštívit tři ostrovy Tenerife, La Palmu a La Gomeru. Kvůli ceně trajektů a nepříznivému ubytování ale nakonec volíme pouze Tenerife a La Palmu. Při plánování tras vycházíme z oficiálních zdrojů pro Tenerife a La Palmu. Dále spoléháme na skvělé Mapy.cz v mobilu a průvodce Rother (anglická edice z Amazonu).
Termín výpravy: 23.6.-15.7. 2018
Plánuješ, plánujeme
Plánovat něco na Tenerife je celkem oříšek. Chceš na nejvyšší horu? Rezervuj si! Chceš přespat v kempu? Rezervuj si! Chceš chodit dlouhé přechody? Neblbni, půjč si auto! Během našeho putování jsme nechtěli porušovat žádná pravidla a chtěli respektovat místní systém. Díky tomu je Tenerife nepřátelské vůči dlouhým přechodům. Na ostrově jsou sice „státní“ kempy, kde můžete po registraci přespat zdarma (často bez vody a WC, což je ve vyprahlé krajině celkem problém). Zni to skvěle, ale i když tyto kempy zkombinujete s těmi soukromými a případně jakýmkoliv jiným ubytováním, tak nějaký slušný přechod ostrova prostě nenaplánujete, rozhodně ne s Teide. Okolí nejvyšší hory je vyprahlé a s vodou bude problém. Zkrátka celý systém na Tenerife je dělán tak, že si půjčíte auto, přijedete do kempu, uděláte pár výletů v okolí a jedete dál.
Den 1.
Přejíždíme vlakem z Liberce do Žitavy a dále do Berlína již na perfektní víkendovou jízdenku (663 Kč/os). Zde necháváme na nádraží batohy a vyrážíme směr Postupim. Zde si v půjčovně Pedales půjčujeme kola za 9 EUR/os. Celý obří park je v Unesco, takže se během naší 36 km trasy snažíme projet maximum. Navštěvujeme téměř všechny zámečky, místo Postupimské dohody a objíždíme univerzitu i se zámkem Sanssouci. Cestou nás trochu obtěžuje déšť, ale nezmokneme. Vracíme kola a začíná pršet. Využíváme perfektního postupimského nádraží, nakupujeme a dáváme si indické jídlo v občerstvení fialové barvy (chuťově vynikající, obří porce, super cena). Vracíme se do Berlína, projíždíme centrum autobusy 100 a 200 (vše v rámci víkendové jízdenky) a vyzvedáváme batohy. Pokud potřebujete někde zabít čas, rozhodně je lepší Postupimské nádraží, než to Berlínské (teplo, střecha nad hlavou, Kaufland, více restaurací, méně lidí, hezčí). Před půlnocí se přesouváme na letiště Tegel, kde přečkáváme noc.
Den 2.
V 6:00 odlétáme s Ryanair směr Tenerife. Let byl v pořádku, ale jako správná nízkonákladovka šetří opravdu na všem a je to vidět. Ihned po příletu doporučujeme zakoupit slevovou kartu na autobusy Titsa ten+ (karta za 0,5 EUR + 50 EUR kredit). Odměnou vám bude o 20% levnější jízdné a v autobusech pouze pípáte. Kartu může využít i více lidí. Ve dvou při nástupu dvakrát pípnete a při výstupu již pouze jednou. Pokaždé se vám při výstupu na displeji zobrazí zůstatek. Dobíjet další peníze můžete u řidiče.
Jelikož rádi chodíme, rozhodneme se jít do kempu Montana Roja pěšky. Po jejím absolvování rozhodně doporučuji autobus, o nic nepřijdete a ušetříte čas. Nakonec dojdeme do městečka El Medáno (supermarket a podivná městská pláž plná lidí) a zbývající tři zastávky do kempu jedeme již autobusem. Kemp celkem hezký, hned u pláže, oplocený s vlastním vchodem na pláž, včetně baru/restaurace (který zavíral ve 22:00), ale bez jakéhokoli posezení (žádná lavička či stolek na uvaření). Na stany opravdu tvrdá zem, takže kolíky moc nezatlučete.
Jelikož odpoledne bylo stále vedro, rozhodneme se jít koupat. Pláž je opravdu velká, ale jelikož nepatří k žádnému letovisku, není příliš udržovaná (více nepořádku ve vodě než na pláži) a nemá žádné zázemí (WC, koše). Oproti tomu je zde málo lidí a na Tenerife rozhodně patří k tomu nejlepšímu co jsme viděli (pláže ale nebyly naším cílem). Pláž má velmi jemný písek a voda byla chladnější (i Péťa ale nakonec vlezla). Večer absolvujeme hezký krátký výlet na horu Montana Roja (trasa 42).
Den 3.
Autobusem se přesunujeme do Los Cristianos a následně rezervovaným autobusem do El Portillo (na autobus se nevztahuje sleva ten+). Většina lidí na Pico del Teide vyrazí lanovkou. Zde také vystupuje nejvíce lidí z autobusu. Lanovku je třeba dlouho dopředu rezervovat, stejně tak výstup od horní lanovky na samotný vrchol. Druhou možností je rezervování noclehu na Refugio de Altavista, kde máte součástí ceny i možnost výstupu na vrchol do 9:00. Zbylých pár lidí v autobuse vyráží nahoru pěšky a vystupují na zastávce Montana Blanca. Do zastávky El Portillo jedeme pouze my s Péťou. Zde se nachází návštěvnické centrum (WC, voda, expozice) a parkoviště. Celé dno obřího kráteru se nachází v nadmořské výšce okolo 2000 m.n.m.
Přecházíme moc hezkou planinu, kde prakticky nikdo není až k rozcestníku s trasou od Montana Blanca. Jelikož se těhotným nedoporučuje pobyt ve výšce nad 2500 m.n.m., rozdělujeme se. Já pokračuji na Refugio de Altavista (trasa 78) a Péťa na zastávku s parkovištěm Montana Blanca. Zde si během okamžiku stopuje starší pár, který ji veze do pěkného ubytování ve Vilaflor. Já strávím zbytek dne výstupem, Péťa prohlídkou městečka a malým výletem k obřím borovicím.
Refugio de Altavista
Po studování informací máte dojem, že pokud si na chatu nedonesete 8 litrů vody, zhynete bídnou smrtí, nebo budete kupovat předraženou vodu v ceně zlata. Blbost. Chata je hezky zařízena a má vše co potřebujete. Je plně elektrifikovaná a se spoustou vody. Voda sice není pitná, ale stačí ji převařit k čemuž vám poslouží čtyřplotýnkový sklokeramický sporák či rychlovarka. Nádobí k dispozici, mikrovlnka, splachovací WC též. Spát budete na palandách s přikrývkami, které si povlečete jednorázovým povlečením (taktéž v ceně). Přímo z chaty je krásný výhled a hora vytváří při západu slunce obří stín. V hale chaty je k dispozici několik automatů na jídlo i pití. Většina hostů vstává okolo páté a míří na východ slunce (čas východu vám řekne chlápek na chatě, stejně tak polohu hvězd i další astronomické zajímavosti).
Chata se nachází ve výšce 3260 metrů, kde se již trochu může projevovat výšková nemoc. Mě pouze mírně pobolívá hlava, ale jedna Češka trpí více (bolest hlavy, únava), bere brufeny a celý večer prospí. Oba nás s Péťou mrzelo, že se na půlden rozdělujeme a jeden z nás přijde o Teide, ale myslím, že toto rozhodnutí bylo správné.
Den 4.
Vstávám v půl páté, rychle balím a vyrážím na vrchol (3718 m.n.m.). Jde se mi dobře, všechny předbíhám a před čtvrt na sedm jsem první na vrcholku. Těžký batoh jsem nechal u horní stanice lanovky. Být prvním je určitě fajn, ale počítejte s tím, že během dalšího čekání slušně vymrznete. Po téměř hodinovém pobytu na vrcholu skoro běžím k horní stanici lanovky abych se zahřál. Určitě je dobré mít při výstupu určitou rezervu. Spousta lidí má při něm potíže s únavou a potkávám je cestou k lanovce teprve při jejich cestě na vrchol.
Pokud se vám podaří, že budete na nejvyšší hoře Španělska při východu slunce, tak pouze tupě nezírejte na vycházející slunce (překvapivě většina lidí). Otočte se a uvidíte, jak se rodí největší trojúhelníkový stín na světě. Většina lidí z vrcholu sejde k lanovce a sjede dolů. Já ale mířím pěšky okolo nádherné Pico Viejo až k Parador (trasa 79), kde se potkávám s Péťou (ta si pospala a dojela sem autobusem). U Parador je pěkná formace skal, skála Boží palec a krátká okružní trasa. Dále je zde hotel s restaurací a parkovištěm. Očekávejte zde velkou koncentraci lidí, kteří ale v 99% dojdou jen k první vyhlídce (100 m od parkoviště).
My pokračujeme pěšky na okraj kráteru s vrcholem Guajara (2718 m.n.m.), odkud je krásný výhled na Teide a celý kráter. Z vrcholu scházíme až do Vilaflor, kde přespáváme. Cestou procházíme přes nádherné planiny s ohořelými borovicemi a zastavujeme u Paisaje Lunar (trasy 73, 74 a 75). Celá trasa od Parador je prakticky bez lidí, ale sestup bezmála 3000 výškových metrů si u mě vybírá daň ve formě bolavých nohou a puchýřů. Ke konci trasy celkem trpím a jsem rád po příchodu do hotelu. I přes mé bolavé nohy se nechám přemluvit a vyrážíme na večeři. Volba padla na El Refugio de Vilaflor, což se ukáže jako excelentní volba (pivo, smoothie a burgry – skvělé ceny a hlavně nic chutnějšího jsme na Kanárech nejedli).
Den 5.
Ráno nakupujeme snídaní v marketu hned přes ulici a jdeme se podívat na obří borovice společně. Balíme a pomocí dvou autobusů sjíždíme k pobřeží kde nasedáme na dálniční express 111 do hlavního města Santa Cruz. V několika cestopisech jsem se dočetl, jak hnusné město to je, ale tak to rozhodně není, byl jsem mile překvapen. Rozhodně navštivte městskou tržnici v arabském stylu, která je opravdu krásná (pohlídejte si otevírací hodiny). Ubytování přes Airbnb ještě není připraveno a tak procházíme centrum včetně muzea na Plaza de Espana (zdarma, hezká expozice). Přesunujeme se do apartmánu (velký, levný, dobře vybavený, v centru, u hlučnější ulice), nakupujeme a jdeme na kutě.
Den 6.
Autobusem 945 jedeme do Mirador. To má být úchvatná vyhlídka, kde na jedné straně vidíte „skvostnou pláž“ Las Teresitas se žlutým pískem dovezeným ze Sahary a místní černou pláž na straně druhé. Z vyhlídky opravdu vidíte obě pláže, ale nic skvostného to není. Navíc vyhlídku tvoří posprejované betonové torzo čehosi. Sejít na pláž musíte po silnici oklikou. Přicházíme ke žluté pláži s pomyšlením na koupání.
Jelikož v Santa Cruz pláže nejsou, tvoří tato hlavní městskou pláž a autobusy přijíždějí každou chvíli. Studená voda s plavajícími pytlíky odrazuje Péťu a mračna lidí s velkým podílem důchodkyň zase mě. Zkoušíme najít v San Andrés místo k obědu, ale zadaří se nám až po chvíli u hlavní silnice v restauraci El Rubí. Dáváme si rybí polévku a rybu i k druhému. Ne že by to bylo vyloženě špatné, ale zvlášť nás to neuchvátilo a o ceně ani nemluvě. Samotná vesnice je zasazena do svahu, což trochu připomíná slumy v Riu.
Na odpoledne je v plánu krátká trasa s povolením končící v Chamorga (trasa 62). Do této vesničky ale jezdí asi dva autobusy denně, takže zkoušíme neúspěšně stopovat. Nakonec se přibližujeme jiným autobusem k tunelu a k původní trase docházíme pěšky. Na tuto cestu může cca 20 lidí za den, pokuta za nedodržení je asi 600 EUR, takže doporučujeme včas rezervovat. Trasa samotná je moc hezká, jedná se vlastně o chůzi původním lesem na úrovni mraků. Cesta je dost bahnitá, takže po chvíli jdeme bosky, což si zvlášť já užívám. S krátkým blouděním dojdeme do Chamorga, kde si v místním snackbaru dávám kafe. Autobus zpět do Santa Cruz jede za dlouho, ale podaří se nám stopnout Španěla v dodávce, který nás přiblíží zpět do San Andrés a odtud již autobusem zpět do ubytování. V HiperDino kupujeme rybu, ovoce a večer hodujeme.
Den 7.
Pomocí autobusu 946 se přemisťujeme do Taganana. Odtud jdeme moc hezkou pobřežní trasu až do Taborno (trasy 56 a 57). Na cestě, ve vesničce Afur, je malý krámek, kde můžete dokoupit vodu. Původně jsme chtěli z Taborna přejet kousek autobusem a jít trasu s rezervací. Začalo ale pršet, takže se přemisťujeme do La Laguny a následně do Santa Cruz. Kupujeme rybu, krevety, víno a koukáme na mistrovství světa ve fotbale.
Tenerife
Krajina na jihu ostrova je vyprahlá, pustá a nezajímavá. Zajímavé to začíná být až od 1400 m.n.m. výše (Vilaflor). Vyprahlost platí prakticky pro celý ostrov (alespoň jihovýchodní pobřeží, které jsme projeli). Výjimkou je pohoří Anaga na severu ostrova, kde častěji prší. Na nákupy si oblibujeme market HiperDino, kde mají skvělý výběr a čerstvé ovoce i ryby. Vyzkoušejte rozhodně bílý meloun, který roste na ostrovech a je skvělý.
Den 8.
Opět autobusem se dostáváme do vesničky Chamorga. Odtud kombinujeme trasy 61, 63 a 64 do Almáciga. Z Chamorga tedy stoupáme na hřeben a po něm putujeme až k majáku. Kousek za vesnicí narazíme na cedule varující před pasteveckými psy. Po zkušenostech z Rumunska mám celkem strach, ale pokračujeme dále. Naštěstí žádného psa nepotkáme. U majáku je rozcestník. Oficiální trasy vedou na jednu stranu, naším směrem nás láká po pěšině pouze průvodce (zbytky značení na trase byly, takže kdysi tu byla i oficiální trasa).
Jelikož máme s průvodcem dobré zkušenosti (a tentokrát jsme pořídili i nejnovější edici), držíme se plánu. Bylo to ale celkem na hraně. Pokud bych chtěl jít pobřežní trasu v této oblasti, šel bych tu z předchozího dne a na tuto se vykašlal (respektive vynechal špatný úsek a z Chamorga šel rovnou do El Draguillo). Jdete po úzké pěšince vydupané v kamenné suti v celkem prudkém svahu. Pod vámi sice není útes padající dolů, ale pokud uklouznete sjedete sutí pěkný kus do křoví či kaktusu a odtud se lehce nedostanete. Na několika místech navíc pod vámi ten útes opravdu je.
Cestou projdeme několika poloopuštěnými osadami až dorazíme k osadě Benijo (několik restaurací s výhledem na útesy a oceán), kde zastavujeme v restauraci El Mirador. Vzhledem k vysokým cenám si dáváme dezerty, kafíčko a vodu (všechno ale výborné, výhledy parádní, prostředí útulné a obsluha milá). Scházíme kousek pod osadu na pláž. Ta je moc hezká, bez zázemí a s rozumnou mírou lidí. Černý písek je tak rozpálený, že máme problém v něm chvíli stát. Parádní vlny dokáží skvěle pobavit, ale s rostoucí intenzitou ukazují i svou zrádnou tvář. Při cestě na autobus do blízkého Almáciga poznáváme i stinnou tvář pláže bez zázemí ve formě silného puchu moči. Po návratu do Santa Cruz jdeme posedět do baru v parku a večer balíme. Tenerife se pomalu loučí, La Palma čeká….
