Den 9.
Ráno nasedáme na autobus a v 9:45 letíme z Tenerife Nord na La Palmu. V autobuse na letišti kupujeme slevovou kartu Bono, nabíjíme ji a míříme do Santa Cruz de La Palma. Prohlížíme si pěkné městečko a voláme na Ministerstvo životního prostředí, kde se rezervuje pobyt v kempu El Pilar. Po několika pokusech nám to nikdo nezvedá, takže se ani do budovy ministerstva nevydáváme. Nasedáme na autobus a přesunujeme se do vesničky Barlovento (možnost nákupu). Odtud to je 2,5 km do stejnojmenného kempu. Kemp podle oficiálních stránek vypadá skvěle a za parádní cenu. Rezervujeme ho již před odletem a připlácíme si i za dřevo s vidinou večerního táboráku či grilování.
Kemp Barlovento
Oproti papírovým předpokladům se jednalo o zklamání. Na recepci první den nikdo, druhý den taktéž. Třetí den zde již někdo byl, ale anglicky neuměl ani slovo, takže domluva špatná. Všechny cedule, plány i letáky taktéž španělsky. První noc hrozná, jelikož španělská rodina s dětmi měla vedle našeho stanu mejdan do ranních hodin. Záchody pouze pro otrlé, sprchu raději nepoužíváme. Přesunujeme se na druhou stranu kempu. Zde je již mnohem klidněji. Záchody mírně lepší, ale stále hrozné. Radši si vykonávání potřeby šetříme na některý z výletů. Až před poslední nocí se dozvídáme, že pravá půlka kempu (zde jsme trpěli první noc) je pro místní zdarma „na mejdany“ a levá placená „na spaní“. Nicméně rozhodně si kemp nerezervujte dopředu, protože na 90% nikdo po vás nic chtít nebude a skoro žádné služby nevyužijete. O příplatkovém dřevu si můžete nechat zdát.
Abych jen nehanil. V kempu je jezírko a kačeny s káčátky chodí volně kolem vašeho stanu (pouze v levé části kempu). Uprostřed kempu je také restaurace Las Goteras, kde můžete příjemně posedět, třeba i večer u mistrovství světa ve fotbale.
Den 10.
Nalehko vyrážíme na výlet, kde kombinujeme trasy 11, 12, 13, 14 a 17 z průvodce. Dle plánu z mapy.cz to vypadá na velkou vzdálenost i převýšení, ale dalo se to absolvovat celkem v pohodě. Návštěvnické centrum po cestě má hezkou muzejní expozici a můžete si zde odskočit na čisté WC (kemp Barlovento by se mohl učit). Trasa stoupá podél potoka a ve finální fázi jdete přímo vyschlou soutěskou. V období velkých dešťů zde neprojdete.
Přicházíme až k pramenům napájejícím levádu, podél které pokračujeme dále. Celkem projdete asi jedenácti tunely různé délky. Do dvou z nich určitě užijete pláštěnky, případně svoje cennosti mějte v nepromokavém obalu. V období vyšších srážek může být průchod tunely komplikovanější až nemožný. Platí to zejména o tunelech nejblíže k pramenům. Určitě si vezměte dobré světlo, protože tunely jsou dost nízké. My svoje čelovky zapomněli v kempu a světlo z mobilu moc nepomohlo, což znamenalo přínos v podobě šrámu na mé hlavě. Od konce levády absolvujeme dlouhé klesání až do vesnice El Tanque. Nasedáme na autobus, jedeme do Barloventa, nakupujeme jídlo a znaveni stoupáme do kempu.
Den 11.
Odpočinkový den. Autobusem z Barloventa míříme do La Galgy, kde procházíme trasu 11 z průvodce. Trasa vede pěknou džunglí až na vyhlídku, odkud toho ale moc vidět není kvůli mrakům. Opět nasedáme na autobus a přesunujeme se do Los Sauces. Odtud scházíme na pobřeží, kde se v pěkných přírodních bazéncích Charco Azul koupeme a odpočíváme. Večerní autobus nás opět vyveze do Barloventa odkud kráčíme do kempu.
La Palma – Bananaland
Na značné části ostrova se ve velkém pěstují banány. Najdete je ve všech obchodech, jsou levné, menší než ty u nás a velice chutné. Taky jste nevěděli, že se nejedná o strom, ale bylinu?
Samotná La Palma je turisticky přívětivější, než Tenerife. Systém tras dokáže nabídnout i přechod skoro celého ostrova, což nám absolutně vyhovuje. La Palma je také známá pro mimořádně příznivé podmínky pro pozorování noční oblohy. V okolí nejvyšší hory najdete několik teleskopů a vědecko-výzkumné centrum.
Den 12.
Balíme, scházíme do Barloventa a autobusem se přesunujeme do San Antonia. Odtud pěšky klesáme do stejnojmenného kempu. Až potud jde vše podle plánu. Kemp je obří o rozloze několika fotbalových hřišť. Sice žádná tráva (což je trochu horší pro stany), ale vše vypadá nově, všude EU cedule, dětská hřiště dodělaná teprve v dubnu a nikde ani živáčka. Háček je v tom, že celý obří kemp je prázdný, vše je zavřené ani voda neteče. Nevím jestli jsme měli smůlu (recenze na Googlu, píší alespoň o tekoucí vodě), ale po předchozím kempu v Barloventu nás toto vyloženě naštvalo.
Stoupáme opět na hlavní a přemýšlíme co dál. Podle původního plánu jsme v kempu měli strávit dvě noci a pak se přesunout do ekocentra La Rosa. S malou nadějí píšeme majiteli, zda nemůžeme dorazit o dva dny dříve a jedeme tím směrem. K našemu překvapení poměrně rychle odpovídá, že není žádný problém. Hurá. S jedním přestupem přijíždíme ke kempu a čekáme co nás čeká tentokrát.
La Rosa
Pokud to chápu správně, dříve se jednalo o kemp. Nyní se jedná o ekocentrum specializující se na pobyty v přírodě pro děti. Čekáte další hrůzu a kritiku? Máte ji mít, ale pouze pozitivní! Jednalo se o absolutně nejlepší kemp na Kanárských ostrovech a velký dík patří úžasnému majiteli. Byli jsme tu skoro sami, záchody pilinové (čisté a bez zápachu), sprchy ohřívané sluncem, klubovna s lednicí a Wi-Fi. Vše čisté a krásně upravené. Jednu z nocí zde trávilo několik dětí na pozorování hvězd. Majitel nás pozval také, což bylo parádní. Vidět Neptun na vlastní oči přes profesionální teleskop je zážitek. Jde prostě vidět, že když se chce, tak to jde. Děkujeme!
Den 13.
Naskakujeme na autobus a přesunujeme se do obce Santo Domingo. Kombinujeme trasy 27 a 24 z průvodce. Pobřežní část je hezká a větrná. Mnohem víc se nám líbí poslední třetina, která vede perfektní džunglí po úchvatný „balkón“ Caboco La Catedral. Soutěsku následujeme až do La Zarza (vykopávky nenavštěvujeme), kde nasedáme na autobus a vracíme se do vesnice Puntagorga. Nakupujeme něco na zub a pádíme do kempu. Ten leží cca v 850 metrech nad mořem, takže pod námi jsou mraky a my si můžeme vychutnávat krásný západ slunce.
Den 14.
Vycházíme na vlastní variaci trasy 34 z průvodce. Stoupáme po místní značce skrz vinice až po borovicové lesy. Jimi pak traverzujeme a opět klesáme. Trochu nechápeme, jak ve vyprahlém lese s vrstvou suchého jehličí mohou lesáci kouřit, ale asi vědí svoje. Zkracujeme si cestu skrz neznačenou soutěsku (nakonec zjišťujeme, že to je trasa 34 dle průvodce) a po dalším klesání se vynořujeme v kempu. Trasa to byla krásná, ale i náročná zároveň (zejména kvůli horku). Odpočíváme a chystáme se na noční pozorování hvězd s výkladem.
Den 15.
Začátek přechodu ostrova. Vzhledem k délce trasy a Pétinu těhotenství se necháme vyvézt na nejvyšší horu Roque de Los Muchachos (2426 m.n.m.) taxíkem. Majitel kempu nám ho domluví den předem a za cca 30 EUR nás velmi poklidným tempem (28km za cca hodinu) vyveze nahoru. Já si vyhlídkovou cestu užívám, Péťa tolik ne vzhledem k nevolnostem v serpentinách. Zpětně mohu říct, že vyvezení taxíkem byla dobrá volba. Jinak bychom na další nocleh přišli za tmy, vyčerpaní a museli bychom celý den hnát. Borovicové lesy, kterými by původní trasa vedla, jsme si vychutnali předchozí den do sytosti.
Batohy necháváme u vrcholového parkoviště a jdeme si projít vrcholek s blízkými vyhlídkami. Po návratu zjišťujeme že místní vrány se nám chtěli dostat do batohu a rozházeli nám mandarinky po okolí. Napojujeme se na trasu 69 z průvodce a proplétáme se okolo teleskopů. Vše je zalité v lánech žlutě kvetoucích keřů a vypadá to úchvatně. Prakticky celá trasa vede po okraji kráteru. První tři kilometry od vrcholového parkoviště patří do itineráře všech cestovek, takže zde potkáte více turistů. Ti se ale po chvíli odpojí a naskáčou zpět do autobusů. Zbytek cesty máme skoro sami pro sebe. Jedná se o asi nejhezčí etapu z ostrova.
Večer přicházíme k chatě Refugiode la Punta de los Roques. Chata nabízí palandy pro cca 12 lidí a místnost se dvěma stoly. Prakticky na celé trase nenajdete vodu, pouze na výchozím parkovišti a právě na chatě. Zde se jedná o dešťovou vodu, kterou je nutno šetřit. Spolu s námi zde přespávají dva španělské páry, které sem došly z druhé strany s lahvemi vína a brambůrky. O zábavu se starají zvědavé vrány až do krásného západu slunce. Španělé se baví dlouho do noci, my znaveni vstaneme akorát na noční pozorování hvězd, které bylo nejhezčí na ostrově.
Den 16.
Vstáváme, balíme, vycházíme. Klesáme a pokračujeme až do odpočinkové oblasti El Pilar. Po cestě narážíme na vodu a nedaleko na další chatku, kde lze přespat (pouze na zemi a mnohem menší než ta předchozí). Od tohoto bodu již není trasa tak zajímavá a prakticky kopíruje prašnou silnici až do cíle.
El Pilar je kouzelné místo. Jedná se o krytá posezení s grily, WC, sprchami a dětským hřištěm uprostřed krásného borovicového lesa. Španělé zde tráví víkendy a odpoledne populárním grilováním. Voda dostupná neomezeně a vše zdarma. O vše se stará správce. Jelikož nemáme povolení, ptáme se zda je možné zde přespat. Nemluví anglicky a ihned se ptá po povolení. Když řekneme, že nemáme, odejde. Jsme odhodlání se najíst, jít dál a spát někde na trase. Po chvíli se vrátí, donese dva papíry, ty vyplníme, nic neplatíme a vše je vyřešeno. Kemp je přes silnici na měkkém podkladu a máme zde malé čisté toalety se sprchou jen pro sebe. Paráda.
Den 17.
Vstáváme a po klasické snídani se vydáváme na třetí část našeho přechodu. Z nedalekého afrického kontinentu nám vítr přinesl směs písečného prachu, který snižuje viditelnost a vše halí do oparu. Místní tomuto jevu říkají Kalima. První část trasy stoupá a kličkuje mezi sopkami, druhá část klesá až do vesničky Los Canarios. Po celou dobu nenajdete vodu, takže dostatečné zásoby s sebou. Třetí etapa je velmi atraktivní a skoro se vyrovná té první. V cíli si dopřáváme, ubytujeme se v hezkém penzionu Los Volcanes, nakupujeme a jdeme si na večeři.
Den 18.
Batohy necháváme v penzionu a nalehko klesáme vinicemi, kolem vulkánů až po atraktivní solné plantáže. Zpět do Los Canarios se vracíme autobusem, vyzvedáváme batohy, přesedáme a přesunujeme se do pěkné vesničky Tazacorte. Odpoledne máme volné, tak zkoušíme jít skrz banánové plantáže na místní písečnou pláž. Po příchodu jsme tak znechuceni, že se ani nekoupeme a vracíme se zpět. Prostě máme jinou představu, než jít po schodišti těsně před zhroucením na pláž plnou odpadků a naplavenin.
Den 19.
Po probuzení se autobusem přesouváme do Los Llanos. Chceme jít nalehko trasu 55 z průvodce, na jejíž začátek je obtížnější se dostat. My volíme pěší cestu. Lepší je vlastní vůz nebo taxi (15 EUR), protože trasa vám moc požitků nepřinese. Odtud můžete jít buď pěšky na skutečný začátek trasy (7km, 800 výškových metrů), nebo využít kyvadlové taxi, která vás sem vyveze (dole sedí paní které zaplatíte, naplní se taxi na plný počet osob,obvykle 4 a ten vás za 51 EUR vyveze, tudíž 13 EUR/os).
Trasa vede po klesající vrstevnici až do návštěvnického centra s kempem Caldera de Taburiente. Zde můžete po předchozí rezervaci přespat. Blízká řeka nabízí skvělé osvěžení v horkém dni. Klesáme podél řeky až ke Cascada de Colores. Měl to být jeden z hlavních bodů výletu. Umělá hráz v obležení turistů ale byla zklamáním. Blízký potok bez lidí nám poskytl mnohem lepší pocit. Pokračujeme dále podél řeky, která je následně odkloněna do levády, takže dále pokračujeme vyschlým korytem. Přicházíme zpět na stanoviště kyvadlového taxi, dáváme se dohromady s dvěma dámami, voláme si taxi a za 15 EUR se vracíme do Los Llanos. Autobusem sjíždíme zpět do Tazacorte.
Den 20.
Rezervní a odpočinkový den. Balíme a tunelem podjíždíme na druhou stranu ostrova do Santa Cruz de La Palma. Ještě jednou si prohlížíme hezké městečko, obědváme pizzu, nakupujeme a přesouváme se do krásného ubytování blízko letiště ve Vista Alegre. Zítra ráno odlétáme zpět na Tenerife….
