Den 15.
Předchozí noc putujeme z přístavu přímo do kempu (3 km, 150 výškových metrů). Ten leží přímo u dlouhé pláže s černým pískem, ideální na koupání. Pro cestu do kempu rozhodně nechoďte po silnici a využijte této pěšinky. Tento den je opět odpočinkový a vyrážíme na průzkum Horty. Jedná se asi o nejhezčí z větších (na místní poměry) obcí. Pokud budete mít parný den a chcete si dopřát svačinku v pěkném prostředí ve stínu, doporučuji tento krásný parčík. Po prohlídce nakupujeme zásoby, koupeme se (alespoň já), kuchtíme večeři (Péťa) a nabíráme síly na další den (oba).
Den 16.
Inspirací pro náš plán byla oficiální trasa přecházející celý ostrov. Nechtělo se nám přesouvat na začátek etapy, takže vycházíme z kempu a napojujeme se později. Trasa celou dobu stoupá až ke kaldeiře. Během výstupu míjíme ptačí pozorovatelnu, kde by šlo v případě nutnosti přespat. Před konečným výstupem můžete nabrat síly v parku (kryté lavičky, grily, zdroj vody). Od parku cesta vede serpentinami skrz pastviny až na vrchol. Celý den střídavě mrholí, ale je to docela příjemné. Bohužel vrchol leží v mracích, takže vidíme jen mléko. Naštěstí mraky se hýbou rychle, takže alespoň na chvíli vidíme na dno kaldeiry.
Klesáme k levádě, pár kilometrů jdeme podél ní (parádní část trasy) a opět klesáme až do kempu na pobřeží (čistý, celkem pěkný). Kousek od kempu je hospoda/jídelna Vista da Baia zaměřená na kuřata. Místní i turisté sem jezdí na půlku grilovaného kuřete s hranolkami a salátem. K tomu lahvinku vína a krásná tečka za dnešním putováním je na světě. Po 30 km a 1400 výškových metrech únavou uleháváme.
Den 17.
Odpočinkový den. Stoupáme z kempu k hlavní silnici a pomocí stopu se posunujeme do Capela. Dále už po silnici až ke starému majáku. Zde došlo v roce 1957 k erupci. K této události zde vzniklo pěkné muzeum (12 EUR/os, celé schované pod zemí). Pokud chcete ušetřit zaplaťte pouze za hlavní expozici a výstup na věž (3D film a dočasnou expozici lze oželet). Procházíme se po „nové“ krajině a vracíme se zpět k silnici. Stopujeme milé Francouze, kteří nás dovezou skoro až před brány kempu. Kousek od kempu je místo vhodné ke koupání a hned u něj bar. Dáváme si točenou Sangrii a posloucháme živý zpěv a hru na kytaru jednoho staříka. Poté přesun do jídelny na kuře a hurá na kutě.
Okénko do historie
Erupce v roce 1957 vedla k vlně emigrace. Tu umožnilo zvednutí limitů v USA tehdy ještě senátorem Kennedym. Spousta těchto lidí se na stáří vrátilo. Na ostrově tedy najdete spoustu bilingvních lidí (potkali jsme i jednu Češku, která na ostrovech trávila měsíc psaním bakalářské práce na toto téma). Nová silnice k majáku se po Kennedym jmenuje a celá událost je v muzeu hezky popsána. Více zde.
Den 18.
Náš přechod ostrova není kompletní, takže dnes chceme tento rest napravit. Jdeme opět k majáku, ale tentokrát po cestě podél pobřeží, což je mnohem lepší volba. Cesta zpět vede po hřebeni okolo sopek. Při stoupání určitě nevynechte hezkou jeskyni. Ve vyšších polohách opět mléko, ale i tak to má svou atmosféru a trasa je moc hezká. Doplnit sílu můžete v hezkém parku na cestě (posezení, WC, grily, pitná voda, ohrada s daňky, venkovní posilovna). Dokupujeme zásoby v krámku u hlavní (nejbližší obchod u kempu), sestupujeme a odpočíváme.
Den 19.
Vstáváme, balíme a stoupáme k hlavní silnici. Zkoušíme stopovat a po chvíli nám zastaví jedna motorizovaná babička. Říká, že umí anglicky, ale evidentně toho dost zapomněla. Vypadá jak Greta z Chůvy k pohledání, ale je moc milá. Pokud jsme ji pochopili správně, jela jen na poštu k hlavní silnici, ale byla tak hodná, že nás odvezla až před brány letiště (cca 10 km). Čekáme na letadlo, odpočíváme, dobíjíme a s mírným zpožděním odlétáme po třetí hodině na Flores…