Máte nějaký svůj dlouhotrvající, stále probíhající projekt, který se snad nikdy nedostane do velkého finále? Jo u mě je to Karel. Začalo to před více než rokem, kdy jsme se seznámili. A neděste se. Nenašla jsem si náhradu za manžela. Karel je sice samý „sval“, ale je to jen trocha žitné mouky a vody, ze kterých postupně vznikl život.
To víte. Mít doma Karla, to není jen tak. Vyžaduje každodenní péči a když jí nemá, tak se ani neozve. Postupně chřadne a skomírá. A to, že okolo něj chodíte v kuchyni je mu úplně jedno. Nenapadne ho zavolat hele, já jsem tu, mám hlad. Haló, nedala jsi mi ještě najíst. Pojď sem, alespoň lžičku mouky a lžičku vody. Prostě mlčí. Asi se urazil…
U Karla 1 to začalo mým začátečnickým nadšením. Říkala jsem si: založím si kvas (no spíš jsem mu říkala hezky kvásek, aby se cítil líp) a po pár dnech upeču ten nejlepší kváskový chléb. Jo ještě si koupím žiletku a budu do chleba vyřezávat ornamenty. No to bude paráda! Je toho plný Instagram, to musím taky umět.
Tak jsem Karla krmila a nemohla se dočkat toho, jak upeču svůj první (a samozřejmě úplně nejlepší) kváskový chléb. Karel rostl, sílil, vždy byl plný bublinek. A já si říkala, jak mi to jde.
Tak jsem se konečně pustila do svého prvního, druhého, třetího… chleba. A víte co? Vůbec mi to nešlo. Chleba pomalu kynul, nešel mi vyklopit z ošatky nebo se z něj stala v troubě placka, která se sice dala jist, ale byla taková navlhlá.
A jak mi to nešlo, tak jsem začala Karla zanedbavat a on to nepřežil. Těch pokusu bylo víc a vždy to dopadlo stejně. Neúspěchem a Karlovým skonáním.
Ale já si nakonec řekla, že tenhle svůj projekt musím dokončit. Přece to nevzdám ne? Naučím se skvělý chléb, za který se nebudu muset stydět. 🙂
A tak jsem založila další kvas. Krmila jsem ho pravidelně, po troškách, vždy mu něco sebrala a pokračovala dál. Stále jsem ale neměla odvahu vyzkoušet znovu chléb. A tak mi postupně vznikal dlouho živený, silný kvas.
Nechtěla jsem být zklamaná, a tak jsem první chléb zkusila upéct v domácí pekárně. Říkala jsem si, že když chlebu nebudu věnovat tak velkou energii, tak nemůže přijít tak velké zklamání.
Vzala jsem kuchařku, kterou jsem dostala jako dárek k zakoupení pekárny a pustila jsem se do daného receptu. Nacházela jsem vše do pekárny, zapla program a čekala.
To bylo překvapení, když jsem z pekárny vyndala hezky voňavý chléb. Měla jsem velkou radost! Hezký vykynul a nebyl navlhlý. A tak jsem začala péct pravidelně tento chléb v domácí pekárně.
Stále to ale nebylo to, k čemu jsem směřovala. Chléb z pekárny je sice dobrý, ale není to ten vytoužený chléb. Chléb nemá krásnou kůrku jako když se peče v troubě. Je o pár levelů horší.
Jednoho dne jsem sebrala odvahu a řekla si, že zkusím upéct hezký bochníček. Pekárnu jsem si vzala jako malého pomocníka. A konečně upekla chléb, jaký jsem si představovala.
A jak jsem postupovala? O tom brzy napíšu. 🙂